Pokud žijete mezi spořádanými občany a stýkáte se pouze s nimi, pak víte, že je jejich společným rysem třeba i to, že všichni někde bydlí. Tak už tomu bývá, a nikdo se u podobných lidí nad touto skutečností vlastně ani nepozastavuje. Žijeme přece v Evropě, v civilizované zemi, a tak není myslitelné, aby někdo běžně žil v nějaké primitivní chatrči, v jeskyni, pod mostem nebo přímo na ulici. A pokud už tak někdo žije, nemáme ho za normálního a plnohodnotného spoluobčana.

Ale ne každému z nás je dáno jeho bydlení už do vínku, ne každý se v nějakém domě narodí, aby v něm pak automaticky strávil celý život. Lidé si obvykle svoji střechu nad hlavou pořizují, když odcházejí od svých rodičů, a platí za to obvykle nekřesťanské peníze. Protože jsou nemovitosti drahá záležitost.

Ale kdekdo z nás lidí nemá na prahu dospělosti a často ještě ani dlouho poté tolik volných finančních prostředků, aby se za ně dal solidní byt nebo dům koupit. A tak si nejednou bereme hypotéky, jež lidem s financováním jejich bydlení pomáhají. Oslovíme zvolenou finanční instituci, požádáme o hypotéku, která tvoří obvykle jen část ceny takového objektu, sami doplatíme zbytek a potom už jenom splácíme tak dlouho, až je celý dluh vyrovnán a my se staneme majiteli onoho bydlení.

Jenže někdy ani hypotéka nepomůže. Někdy je objekt tak drahý, že nám na něj vzhledem k naší omezené schopnosti splácet ani nepůjčí. A když k tomu dojde, musíme slevit ze svých požadavků. Což ale nemusí být nezbytně na úkor kvality bydlení, které si pořizujeme. Můžeme mít i byt stejně kvalitní, jenom ne soukromý, ale družstevní, a rázem je to levnější a tedy dostupnější.

Nebankovní hypotéka na družstevní byt Nebankovní hypotéka se díky nižším cenám družstevních nemovitostí bere v nižší výši, navíc se u takovýchto nemovitostí půjčuje jenom nižší díl jejich kupní ceny, a proto na takovou půjčku lidé snáze dosáhnou. A bydlí jako slušní lidé, mezi něž se také na rozdíl od bezdomovců lehce začlení.