Nic proti koním. Jsou to ušlechtilá zvířata, https://www.databazeknih.cz/knihy/zivotni-cil-cinit-bozi-vuli-142310 na která je radost pohledět, takže nelze nikomu upřít právo na lásku k nim. Jenže když si malé dítě usmyslí, že by chtělo koně vlastnit, to už je jiná. Zejména tehdy, žije-li rodina někde v paneláku, ovšem ne nezbytně jenom tam.
Jsou prostě místa, kam člověk koně nedostane, ani kdyby ho snad své ratolesti doopravdy pořídit chtěl. Což zpravidla ani nechce, a to z toho prostého důvodu, že takového koně nestačí jenom koupit a zaplatit, ale také se o něj je nutno náležitě starat. A na to dnes většina lidí jednoduše nemá ani prostředky, ani podmínky, ani čas.

A když si dítko s tímto nápadem nedá pokoj, když stále nechce opustit myšlenku, že by koně mělo, když neustále loudí, žadoní, škemrá, trucuje?
Pokud je dotyčný potomek malý, nejednou se to s ním dá naštěstí usmlouvat. Dá se dosáhnout kompromisního řešení, díky němuž nebude docházet ani k týrání onoho zvířete, ani k trýznění rodiny a dalších partají v domě. Tímto řešením, jež může být akceptovatelné pro všechny zúčastněné, je například houpací kůň pro velké děti.
Takový dřevěný houpací kůň sice neožije, nelze se na jeho hřbetě prohánět volnou krajinou, ovšem když se zapojí trocha té fantazie, je vlastně skoro jako živý. A pak si s ním dítko užije dost a dost.

Činily tak již dlouhé generace před námi, činíme tak my a budou tak určitě činit i generace budoucí. Přinejmenším do doby, něž se lidstvu podaří stejně jako jiné živočišné druhy vyhubit i koně a než se na tyto posléze zapomene. Už po dlouhou řadu let usedají dítka na hřbet právě takového dřevěného houpacího koně a dokáží na něm rajtovat dost možná více, než by bylo snesitelné pro jeho skutečného živého příbuzného. Dítě může být na takovém houpacím koni žokejem, rytířem, farmářem i indiánem, může být, kýmkoliv si jenom zamane. Jednou se na něm prohání po louce, jindy po rozlehlé prérii, tu jeho bělouš, grošák či vraník cválá a tu skáče přes překážky.
A nejenže přitom nikoho neruší a nic nezničí, ale ani po něm nezůstanou na zemi koblížky. Což je třeba v paneláku potěšující zpráva.